Kreativitě se meze nekladou

Kreativitě se meze nekladou.

Kreativita jev nás, pokud ji budeme šířit nezištně, tak se projeví jako kouzelná svíce, která svítí kolem nás. 

Až dohoří, tak budeme mít šanci zapálit svíci novou. 

Světlo tu po nás zůstane, světlo stín rozzáří a bude po tmě. 

Kde je tma, tam nic není. Kde nic není, tam je klid a pohoda.

Úplné nic je kouzelné, jenom se na to soustředit. 

Výplody mysli jsou úžasná věc, pokud je sledujeme a pozorujeme, co to s námi dělá.

Kolik je asi hodit, kolik času strávíme přemýšlením.

Čas to je přemýšlení. 

Mimo čas a prostor je mimo myšlenky.

Mysl je kouzelná čarodějka, která nás okrádá o náš čas a prostor.

Ale jak chceme v téhle spolčenosti přežit bez času a prostoru.

Kdekoliv jdeme, tak tam na nás čekají myšlenky, rozhodování.

Svět kolem nás je natolik pestrý.

Máme tolik možností, máme možnos
ti cestovat, poznávat, jít kdekoliv si umaneme. 

Nejsme ničím omezeni.

Jediné co nám brání cokoli udělat je naše vlastní mysl.

Jak se od ní ale oprostit. 

Kolik myšlenek je zapotřebí se zbavit, abychom se dostali za ně.

Jak udělat vše co si přejeme realitou.

Jak docílit toho, že přestaneme myslet.
jak se zbavit strachu z budoucnosti.

Jak se zbavit strachu z toho, že se…

Jak se zbavit obav z neúspěchu.

Kdo se o mě postará. 

A ta věčná otázka, kdo jsem já… kdo jsem já… kdo jsem já!!!

No tak, kdo jsme, abych se o sebe postaral, to je to co mě tíží, kdo to bude, když ne já… ale kdo to je????

Myšlenky se tisknout na papír, transformovné myšlenky ve slova, které potom ruce vtisknou prostřednictvím klávesnici do tvaru, který je dále přenesen… existencialismus a znovu myšlenky. 

Chtěl bych psát, chtěl bych žít, mluvit sám se sebou, poznávat, ale kdo jsme to, co jsme já.

Kolik je mi let, kolik čas jsem již strávil na téhle planetě, kdo to bude číst?

A proč by to někdo četl, proč? 

A znovu jsme u toho, jsme u toho, kdo jsem a nikdo mi na to neodpovídá.

Proč? 

Protož to nikdo neumí a ten kdo to umí… kdo to umí

Poezie

Rytmus slov, které se v hudbu mění. 

Jako rytmické bušení srdce, jako nádechy milenců.

Je to prostě tak jak si slova vykládáme,

Sloní krok, pohoda, naprosté uvolnění. 

Jenom skrze naprosté uvolnění se pozná kolik toho je v nás, co je v nás, jaká energie co prožíváme, kým jsme, kým jsme

Kolik toho jsme schopni ovlivnit, kolik toho jsme schopni vyzářit a prožít.

Probrat, obživnout mysl probudit. Ráno vstanu a co? 

Půjdu do práce, půjdu tam, kam mám jít. Napíšu několik zpráv, popíšu to, co mám popsat, přijdu z práce a půjdu spát. 

No a co k čemu to všechno je. Já opravdu nevím. Kolikrát chci něco napsat.

Chtěl bych svět(l)u říct co má slyšet, ale když já kolikrát ani neslyším sám sebe, poslouchám jenom to, co si myslím, že mám slyšet, přijdu domů jsme unavený, a jdu spát. 

Spánek uvolní to, co mělo být vyslyšeno, já to uslyším, protože jsme vědomý, ráno se probudím cítím to, co jsme prožil, probudím se a v nevědomí pokračuji.

Život je to, co je kolem, život je to, co je v nás.

Psaní nepomáhá, moudra nepomáhají. 

Nic nepomáhá, jenom naprostá odevzdanost sobě samému.

Sobě, to co jsme, já… ale to co jsem je. 

Stůl, peřina, zkouška, toto jsou asociace, klávesnice. Kniha, nehet, tak jak to moje mysl prožívá, podle hudby kterou poslouchám. Užijte si to se mnou

Prožívání, to je to co nás teď obklopuje.

Jsme obklopeni tím, čím jsme, tělem, myšlenky a jsou to hlavně myšlenky, které vytváří to, co jsme a proto je každý jedinečný.

Každý si může zvolit to, co chce být, každičkou myšlenku, pozitivní, negativní depresivní, magie…  

Kdo s tím umí pracovat, umí mnohé ovlivnit, kdo s tím pracovat neumí, ten jenom kopíruje, ale učí se z toho, co již bylo nastaveno, ale jak se z hoho dostat, má mysl říká přestat psát… 

Nádech výdech